Fotoromán - dovolenka

Tož děcka (= brněnský pozdrav). Hlásím se zas po delší době. Chci vám ukázat důvod své poslední absence. Válela jsem si totiž šunky na Krétě.

Tohle je asi nejtypičtější snímek pořízený na Krétě. Hory a modré moře. No řekni, táto, není to nádhera?

Ta panorámata!

A ty pláže! Tahle se jmenuje Vai a nachází se v údajně jediném evropském palmovém háji. Och.

A nesmíme zapomenout na kýčovitý západ Slunce.

Kdepak se nám ta váza schovává? No ano, je to Knosos. :)

V Řecku si taky nemůžete nedat frappé. Pokud do něj chcete mlíko, nezapomeňte si o něj říct.

Jenom z kávy se ale bohužel vyžít nedá. Dejte si taky nějaký salát. Zelenina, která dozrála pod horkým, téměř africkým Sluncem, chutná výtečně.

No a nebo si dejte burgr. Mleté maso Řekům taky jde.

Jo, tohle jsem taky sežrala. Má bejt? :)

Když si dezert neobjednáte, stejně vám na stole skoro vždycky nějaký přistane. I s rakií. 

Před nastartováním zkontrolujte, zda vám pod autem někdo nespí.

A připravte se na to, že budete hodně kroutit volantem. Doporučuju vybírat auto podle posilovače řízení a motor minimálně dvoulitr. Abyste na ten kopeček zvládli vyjet.

Kréta je ostrov koček.

Jsou všude. A některé i koušou, jako tenhle ďábel přestrojený za ňuňaté koťátko.

Ale i psíků je tam dost. Zde vidíte puntíkatý lak od Gabrielly Salvete v akci při hlazení smradlavé čivavy.

Dobrovolně jsem si koupila tyhle hnusné a drahé outdoorové sandály. A pak za ně děkovala bohu, neb jsem si něco udělala s jedním palcem u nohy a v ničem jiném bych víc jak sto metrů neušla. Hnusotu se snažím neúspěšně kompenzovat zeleným rimmeláckým cukrovým lakem.

Když už jsme u těch bot... Do klubu Loft jsme se neodvážili i proto, že tam dámy měly minimálně 15centimetrové podpatky. Nejdřív jsem si je spletla se štětkama. Kréta disko stájl. :)

Naše asi nejšílenější ubytování. Vila Filipos.

Technické zázemí hotelu Kronos v hlavním městě.

"Dvorek" apartmánů Stella. Tam to bylo fakt krásné, dokud jsme nenakrmili jednu kočku, která nám pak noc co noc řvala pod oknem i s panem manželem a dvěma dětmi. Mňáááu!

A kdo jste vydrželi až sem, můžete se pokochat mou noumejkap selfí s dakfejsem a asi třema filtrama, abych nešla poznat. :)

Co vy? Dovolenkujete? Budete? Chcete? Kampak razíte? :) V příštím článku vám ukážu řecké kosmetické úlovky a jelikož jsem to přehnala, podělím se s vámi. Stay tuned.

Levné české bio tonikum

Tohle tonikum od české firmy Bione vypadá až podezřele dobře. Teda jako neberte mě až tak doslova. Vypadá děsně. Což je asi daň za tak nízkou cenu (na netu od 50 Kč) a hezké složení.

Složení: aqua, glycerin, cocoyl glutamate, allantoin, glycin octanoate, inositol, ethyl alcohol, phenoxyethanol, cannabis sativa extract, lactic acid, parfum, +/- C.I.42090,13015

Jak vidíte, na fotce je prázdný obal, který se po pořízení snímku záhy ocitl v koši. No a do virtuálního koše se - nevím jak - nedopatřením dostaly i další snímky, takže pro zbytek povídání si musím vystačit informacemi z ofiko stránek Bione. Protože o dalším nákupu neuvažuji.

Lahvička mi vydržela asi 2 měsíce. Nejprve jsem tonikum zkoušela používat k odličování a čištění, jak na něm píšou, ale k těmto účelům ho nedoporučuji. Nevezme totiž všechno a pleť se pak zbytečně zanáší.

Naopak na závěrečné dočištění funguje hezky. Pleť si z něj vezme to dobré, co v něm je a po několika dnech začne být více hydratovaná, vyživená a zklidněnější. Jeho použití je znát. Sice ne nijak výrazně, ale je.

Za tu cenu jsem s ním byla spokojená, ale protože jsem frfňa, od tonika chci něco víc a jsem ochotná si za to připlatit. Pokud pro svou pleť hledáte jen mírný boost, jděte do něj. Pokud chcete viditelnější výsledky, pořiďte si třeba moje oblíbené šalvějové tonikum od Flax. Je taky přírodní a prostě lepší. Ale i čtyřikrát dražší.

Co vy a tonika? Používáte? Řešíte složení? Která jsou vaše oblíbená?

Batiste pro brunetky

Vítám vás u dalšího článku ze série nadávání na suché Šampony. Pokud jste předchozí díly nezaznamenali, najdete je tady, tady a tady - to taky haním Batiste. Leč nepředbíhejme.

Než se do pana Batista pustím, cítím povinnost vám popsat své vlasy a taky to, co od suchého šamponu chci. Nuže - kštici mám hustou a sahá mi déle než do půli zad. Odstín mi kadeřnice určila za tmavě plavý. S kvalitou vlasů nemám sebemenší problém. Jsou pevné, nepoletují, ale také lehké. Jakýkoliv účes mi bez problémů drží celý den. Třeba drdol zajištěný jen pár sponkama bez tužidla či laku. Tudíž je nosím v 99 % případů jen tak rozpuštěné. Protože se mi ani moc necuchají.

Jak si to tak po sobě čtu, vypadá to spíš jako machrování. Má to však jedno velké ALE. Háro se mi mastí o dost rychleji, než bych chtěla. Ač ho mám i bez fénování do půl hodiny po umytí suché (jo, už s tím chlubením končím), časté mytí vlasů je opruz a nemám z něj celkově moc dobrý pocit. Když jsem si vlasy jednu dobu myla každý den, reagovaly na to ještě větším maštěním, zplihlostí a takovým divným pocitem u kořínků. Přitom šamponem to být nemohlo.

Říká se - dokonce i Michelle Phan, ne jen smradlavé lesany a babky z minulého století - že je lepší si vlasy zas tak často nemýt. Že si na to zvyknou a po čase se mazová produkce srovná a budou i hezčí. No jo, jenže jak to přežít, když už druhý den vypadám, jako bych si strčila hlavu s odpuštěním do friťáku?

Ale i na tyto situace kosmetický průmysl - ještě že ho máme - myslel a daroval nám suchý šampon. A jak už to tak bývá, většina jich stojí za vyliž... za nic. Buď smrdí (Amica), koušou (taky Amica, Syoss, ale třeba i Toni&Guy), nebo strašně rychle dojdou (Schauma, Balea). Občas se objeví nějaký dobrý, ale jelikož to o něm autoři moc dobře vědí, nasadí si adekvátní cenu. A než platit tři stovky za sucháč, to si ty vlasy raději ob den umyju.

O suchých šamponech Batiste se říká, že mají skvělý poměr cena/výkon. Na tyto produkty píši recenze vždy až po spotřebování celého produktu, takže v tomto ohledu musím dát "hlasu lidu" za pravdu. Balení mi vydrželo ve srovnání s ostatními drogerijními produkty nadstandardně dlouho, v řádu měsíců. Což je zvláštní, protože objem mají deklarovaný stejný. Někdo by se na to měl asi podívat (nečte to tu někdo z ČOI? :).

I když jsem podle své kadeřnice skoro blond, Batiste pro světle hnědé vlasy mi na temeni vyrobil cosi nevábného a vyhlížejícího přinejmenším plesnivě, logicky jsem sáhla po jeho tmavší variantě. Na vlasech byl skvělý. Nebyl vůbec vidět, vytvořil objem, krásně voněl... Skalp jsem měla jako z reklamy a nejeden Indián by byl dal nevím co za to, aby se mu mohl houpat u pasu.

Byla jsem nadšená. Dokud jsem si před spaním nevyčesala vlasy do drdolu a jala se věnovat večerní hyeně. Tedy hygieně. Tehdy se za mou ozvalo opatrné: "asi ses někde umazala". A já na to: "kde?", a obhlížela se po loktech, protože jsem mimo jiné kromobyčejně nemotorná, spadnu do kdejaké díry a několikrát denně zavadím ramenem o futra/zábradlí/motajícího se bezďáka... "No tady, vzadu... Na krku."

To umazání byl krk černočerný jak bota. A nešlo to umýt. Ani pleťovkou, ani olejem, ani lihem, ani odmočit v dlouhé lázni. Asi týden jsem s napětím sledovala, jak se mi začíná přes 50 odstínů šedi (huehue) navracet má původní alabastrová barva.

Sprej jsem dostříkala opatrně jen na temeno a partie kolem obličeje a kdykoliv jsem se jen trochu zapotila, trnula jsem hrůzou, že mi po obličeji budou stékat hnědé čůrky a pohorším tak své okolí. Takže tenhle sucháč taky nemiluju, ač první dojem na mě udělal úplně skvělý.

Ale nebojte se, vypadá to, že už jsem pana ideálního suchého objevila. Jen se v tom ještě musím ujistit. Po tom všem těm lotrům tak úplně nevěřím.

A co vy? Jste taky friťáci? Jak s tím bojujete?

Kdo vyhrál?

Moji milí. Navzdory menším technickým problémům se mi povedlo rozdávačku ukončit. Sice o den později, ale přece. Takže kdo vyhrál?

Zúčastnilo se vás neuvěřitelných 110 a z tohoto počtu komentů pan Random vylosoval číslo 110. Výherkyni jdu napsat a vy, kterým se nepoštěstilo, stay tuned, něco vám dovezu z Kréty. :)

Rozdávačka

Nj, už je to dlouho, co Ananaska podplácela čtenáře. Až je s podivem, že sem ještě někdo chodí. A tak je načase tuto tristní situaci napravit. Něco jsem pro vás na cestách zchrastila. :)

Je to údajně zázračné tělové mazadlo Soap and Glory v moc hezké krabičce, u nás nesehnatelné Nivea Lip Butter, růžový suchý šampon Batiste, roztomilý pilník na nehty a lízátko, ať toho není málo.

Rozdávačku ukončím 8.6., neb se pak hodlám potulovat pro změnu kdesi na jihu, tak ať vám to ještě stihnu poslat.

Podmínky žádné nejsou. Prostě mi něco napište do komentů. A mail mi na sebe nenechávejte, ať nekrmíme spamboty. Buď si ho u vás najdu na profilu/blogu, nebo vás o něj požádám po uzavření rozdávačky.

Tak hodně štěstí a užijte si víkend. :)

Fotoromán 3

Koukám, že je to už skoro měsíc, co jsem vás oblažila naposledy chaotickou směskou podivných snímků, které se mi čas od času nahromadí ve foťáku. Snad vás to ještě bude bavit. :) Dneska to bude hlavně cestovací a žrací a nebude chybět ani nějaké to trolleni. Tak jedem!

Moje oblíbená alternativa Starsucksu. Vcelku obstojné cappuccino připravené rychlostí blesku, které mi pomáhá překonat strastiplnou cestu do práce a proměnit se z blábolající zombie v milou a hodnou pančelku (pracovní coming out!).

Pomáhat a chránit a stát při tom na zákazu.

A málem tím zrušit několik linek emhádé. Neb ty troleje mají omezený dosah, žeano.

Může skorotřicátnice nosit takový obleček? I když vypadá mladší? :)

Tahle čičina na mě občas číhá, když jdu z práce. Hned sebou plácne na zem, nejdřív chce mazlit a pak po mně seká. Ludra. :)

Ale já na ni vyzraju. V knihkupectví v Tate Modern v Londýně jsem si koupila tuhle ťuťuňuňu knižečku.

A v Tate ještě chvíli zůstaneme. Měli tam fascinující výstavu, která mimo jiné zahrnovala fenomén Arte Povera čili chudé umění. Tenhle exponát je židle proměněná v 3D korálkový skvost. Lol.

Tohle je taky umění a ne vyústění klimatizace.

Když obalíte motor v modrých třpytkách je to... ? Správně, UMĚNÍ.

Mno a když o stěnu opřete několik dvoumetrových svazků proutí a před to postavíte kostku včelího vosku na nožičkách, tak jste nejen umělci, ale taky buřiči, anžto ta alegorie sváru světa bohatých a chudých je z toho víc než patrná. Sem se jako dočetla na popisku a nemám sílu vysvětlovat, proč to tak jakože má být. :D

Ale abysme jim nekřivdili, většina stálé expozice je moc pěkná a obsahuje i světoznámé profláklé kousky. Třebas tady Pabla.

A vystavovali i Matissovy hambaté vystřihovánky, juj!

A copak je tohle, děti, hm? Správně, šejkspírův glóbus, kde na dvoře před představením prodává párky kluk ze Slovenska s akné a s nejkrásnějším cockney akcentem, jaký jsem kdy slyšela.

The Globe zevnitř. Při představení se fotit nemohlo, tak aspoň tak. Dávali zrovna Tita. A řeknu vám, pokud vás budou při koupi lístků varovat, že je představení brutální, tak tomu ku*va věřte. Během první poloviny 2 divačky omdlely, no a co se dělo v té druhé, to už radši nevím, neb jsem zbaběle prchla. Pokud byste tam na to někdo chtěli jít, nebudu spoilovat. Jen vám řeknu, že teď už vím, jaké asi je, přihlížet popravě. Ble.

Tohle je asi jediná klasická "touristy" fotka, kterou jsem udělala.

Ňuuu veverka v Hyde Parku. A v pozadí hnusný holub.

A takhle se tam prosím papá roastbeef. Bylo to výborné. Vždycky se musím smát, když Češi pomlouvají anglickou kuchyni.

Chicken burger. Taky moc dobrý.

Samozřejmě jsem v Londýně trochu nastydla, tak jsem si pak doma v Krně hned vyrobila silný hovězí vývar.

A jako vzpomínku na Anglii jsem musela upéct muffiny, které zmizely nadzvukovou rychlostí.

A to je pro dnešek asi tak všechno. Co vy? Cestujete? Baštíte? Kocháte se uměním? :)

Laky koupené kvůli názvu

Taky si kupujete věci kvůli obalu, nebo kvůli názvu a nejlépe kvůli obojímu? Já jo, ač jsou období, kdy se mi to daří více či méně úspěšně maskovat. Ta období jsou různě dlouhá a vyvolává je nákupní kocovina, jejíž síla je přímo úměrná intenzitě nákupů. Teď například mám jednu hodně silnou, neb jsem taky byla v Londýně a přijela jsem o pár set liber lehčí. Bohužel jen na kontě. No ale to je zase jiný příběh. :) Pojďte mrknout na ty laky.

 

Ten šedočerný je rimmelácký Punk Rock z řady Kate a fialovou metalízu má na svědomí Catrice pod názvem Berry Potter and Plumberdore. Takže uznejte, že jsem si je prostě musela pořídit. I když kdyby se jmenovaly jinak, v regálu si asi trůní dodnes. Jo a pokud se vám zdá, že mám na nehtech nějakou orvanou kůžičku, tak se vám to nezdá. Jsem nemocinkatá, mám rýmečku a tak... Chápete, že?

V tajemném přítmí.

Vidíte, že barva obou laků je přímo závislá na míře osvětlení a na úhlu dopadu světla. A to se mi líbí. Punk Rock občas vypadá skoro černě a Harry se mění z fialkové na elektrickou modrou. Lajk. Rimmel jsem lakovala ve 2 vrstvách a Catrice pro jistotu ve 3, zdálo se mi, že po 2 ještě malinko prosvítá nehet. Ale prej jsem v tomhle přehnaná perfekcionistka, nevím. Jo a hádejte, co to na 2. fotce svírám v drápech? No ano, něco jsem vám v bLondýně taky pořídila. Stay tuned, bude se nadělovat!

Jako podlak jsem použila Rimmel Nail Nurse Rescue či kýhošlaka se to jmenuje. Je to jedovatina s formaldehydem a jsem rozpolcena, zda ho vyhodit nebo dopoužívat, když už ho mám doma. Jak se vlastně takové věci likvidujou? Do koše to není moc eko, že? Jo a ač nerada, musím přiznat, že mi nehty trochu spravil. Ale je to sajrajt, neberte to!

Jako nadlak jsem dala 1 vrstvu blogoklasiky vytvrzovače od Four Seasons. Nehty jsou po něm rychleji suché, lak se víc leskne a dýl vydrží. Za padesát kaček, vydrží 3 měsíce, great deal.

Jak se řídíte při nakupování hlavně menších a levnějších položek vy? Přemýšlíte, nebo jednáte impulzivně?