Fotoromán

Dneska vám ukážu pár náhodných fotek z poslední doby, které se jinam moc nehodí, ale chci se o ně podělit se světem.

Maďarští politici se toho nebojí a jdou s kůží na trh. Doslova. Taky jste si doteď mysleli, že je falus mezinárodní slovo?

 A když už mluvíme o trhu - takhle vypadají v Budapešti ty farmářské. A stojí to tam pár kaček. Proč to takhle nemáme i u nás? Bééé!

Budapešť je vůbec plná jedinečných věcí a záhad. Například proč na vás kouká tohle z výlohy v centru?

Interiér budapešťské opery. Pokud vás nelákají místní taje, dostane vás architektura.

A skvělé snídaně s božskou domácí meruňkovou marmeládou v ukrárně Szamos, kterou založil před sto lety chudý srbský sirotek, co začal dělat marcipánové růže.

A úžasné cappuccino a hipsterská limča v My Little Melbourne.

Večer musíte jít na pivo do ruin baru, nejslavnější je Szimpla.

Pokud ale neberete ani na stánek s kančí hlavou, zůstaňte raději doma.

Nebo jeďte na Sacher do Vídně. Nejlepší je podle mého skromného názoru v café Hawelka.

Naproti u Demela si můžete koupit kočičí jazýčky, pokud vám není líto vypláznout 20 éček za kousek čokolády. Loni jsem tam ještě nakupovala jako divá, letos už mi to přišlo jako čirý nerozum. Asi jsem zmoudřela.

A raději jsem jedno euro hodila těmto dvěma krasavcům.

Ovšem vídeňský design market mě docela zklamal. Čeština a polština dominovaly a místy jsem měla pocit, že jsem prosákla do virtuální reality a nacházím se na webu fleru.

Tohle jsem viděla u nás v krámě. Wtf? Horkých Francouzů teda pár znám osobně, ale ani jeden z nich nevychází z domu, aniž by měl v krvi půl promile.

 Mobil ninja.

Jo a tohle se dá v Pešti normálně koupit.

Takhle krásně nám vaří v práci.

A tohle jsem fotila panu řediteli jako ukázku agresivního marketingu. Kam se na to hrabem.

Co vy? Všímáte si kolem sebe bizarností? Cestujete? Baštíte?

Co mám nového a jak mi vlčí blog

To se vám tak někdy přihodí, že absolutně změníte obor a formu práce. Z pankáče-kreativce na volné noze se z vás stane regulérní zaměstnanec zdravotnického zařízení. Totálně vám to obrátí život naruby a strašně vás to drtí a vy nechápete proč. Vždyť přece pracujete míň, jste celý den na jednom místě, nemusíte najednou odpovídat na desítky mailů denně, tak jak to?

Zaprodala jsem svou duši a z první výplaty si koupila tyhle hodinky. Líbí?

Ponechme tuto otázku raději nezodpovězenou, než se dobereme nemilosrdné pravdy, že jsem už holt dědek a starého psa novým kouskům nenaučíš. Víte, co se vám stane s blogem, na který se najednou vyprdnete, protože ho prostě odsunete na druhou kolej, když se vypořádáváte s hromadou nových podnětů?

Předně najdete mailovou schránku plnou fakt bizarních nabídek na "spolupráci". Tak snad jsem se žádného vývojáře hustokrutých appek pro týnejdžry svým mlčením nedotkla. Pak vás tam taky čeká pár milých vzkazů od fellow bloggerek a čtenářek (holky, dík), což je velmi milé a taky je to asi ta hlavní věc, co mě nakopla sem něco zase pověsit.

Především ale zjistíte, že na váš blog vede pár cestiček z hrůzostrašných zákoutí internetu, o kterých jste dosud neměli tušení. A že vám to tu asi čtou obdivovatelky háčkovaných kozajd a lidi, co hledali Dolly Buster v koženém oblečku. Kam se hrabe pověstný sex s koněm.

Ale abych tu jen zbůhdarma neplácala, ukážu vám dneska aspoň svoje 2 oblíbené laky na nehty. Je to ten nejtmavší nude lak od L'Orealu, který na mně moc nude není a Hey Baby O.P.Ičák. Pořadí fotek je víceméně náhodné. Oba dva mi vydrží v cajku s podlakem a nadlakem cca 5 dní a jsou na nehtech takové příjemně měkké. Nezalamujou se i s nehtama a moc se neštěpí. Prostě jsou fajn. Akorát ten hnědý/nahatý měl blbě střižený štěteček a maloval mi na prstech kocoury, jak jde na některých obrazcích vidět. Nůžky ho ale naštěstí přivedly k rozumu.

Tak co vy na to. Líbí? Máte ty laky taky? A bavím vás ještě?