Fotoromán

Dneska vám ukážu pár náhodných fotek z poslední doby, které se jinam moc nehodí, ale chci se o ně podělit se světem.

Maďarští politici se toho nebojí a jdou s kůží na trh. Doslova. Taky jste si doteď mysleli, že je falus mezinárodní slovo?

 A když už mluvíme o trhu - takhle vypadají v Budapešti ty farmářské. A stojí to tam pár kaček. Proč to takhle nemáme i u nás? Bééé!

Budapešť je vůbec plná jedinečných věcí a záhad. Například proč na vás kouká tohle z výlohy v centru?

Interiér budapešťské opery. Pokud vás nelákají místní taje, dostane vás architektura.

A skvělé snídaně s božskou domácí meruňkovou marmeládou v ukrárně Szamos, kterou založil před sto lety chudý srbský sirotek, co začal dělat marcipánové růže.

A úžasné cappuccino a hipsterská limča v My Little Melbourne.

Večer musíte jít na pivo do ruin baru, nejslavnější je Szimpla.

Pokud ale neberete ani na stánek s kančí hlavou, zůstaňte raději doma.

Nebo jeďte na Sacher do Vídně. Nejlepší je podle mého skromného názoru v café Hawelka.

Naproti u Demela si můžete koupit kočičí jazýčky, pokud vám není líto vypláznout 20 éček za kousek čokolády. Loni jsem tam ještě nakupovala jako divá, letos už mi to přišlo jako čirý nerozum. Asi jsem zmoudřela.

A raději jsem jedno euro hodila těmto dvěma krasavcům.

Ovšem vídeňský design market mě docela zklamal. Čeština a polština dominovaly a místy jsem měla pocit, že jsem prosákla do virtuální reality a nacházím se na webu fleru.

Tohle jsem viděla u nás v krámě. Wtf? Horkých Francouzů teda pár znám osobně, ale ani jeden z nich nevychází z domu, aniž by měl v krvi půl promile.

 Mobil ninja.

Jo a tohle se dá v Pešti normálně koupit.

Takhle krásně nám vaří v práci.

A tohle jsem fotila panu řediteli jako ukázku agresivního marketingu. Kam se na to hrabem.

Co vy? Všímáte si kolem sebe bizarností? Cestujete? Baštíte?

Co mám nového a jak mi vlčí blog

To se vám tak někdy přihodí, že absolutně změníte obor a formu práce. Z pankáče-kreativce na volné noze se z vás stane regulérní zaměstnanec zdravotnického zařízení. Totálně vám to obrátí život naruby a strašně vás to drtí a vy nechápete proč. Vždyť přece pracujete míň, jste celý den na jednom místě, nemusíte najednou odpovídat na desítky mailů denně, tak jak to?

Zaprodala jsem svou duši a z první výplaty si koupila tyhle hodinky. Líbí?

Ponechme tuto otázku raději nezodpovězenou, než se dobereme nemilosrdné pravdy, že jsem už holt dědek a starého psa novým kouskům nenaučíš. Víte, co se vám stane s blogem, na který se najednou vyprdnete, protože ho prostě odsunete na druhou kolej, když se vypořádáváte s hromadou nových podnětů?

Předně najdete mailovou schránku plnou fakt bizarních nabídek na "spolupráci". Tak snad jsem se žádného vývojáře hustokrutých appek pro týnejdžry svým mlčením nedotkla. Pak vás tam taky čeká pár milých vzkazů od fellow bloggerek a čtenářek (holky, dík), což je velmi milé a taky je to asi ta hlavní věc, co mě nakopla sem něco zase pověsit.

Především ale zjistíte, že na váš blog vede pár cestiček z hrůzostrašných zákoutí internetu, o kterých jste dosud neměli tušení. A že vám to tu asi čtou obdivovatelky háčkovaných kozajd a lidi, co hledali Dolly Buster v koženém oblečku. Kam se hrabe pověstný sex s koněm.

Ale abych tu jen zbůhdarma neplácala, ukážu vám dneska aspoň svoje 2 oblíbené laky na nehty. Je to ten nejtmavší nude lak od L'Orealu, který na mně moc nude není a Hey Baby O.P.Ičák. Pořadí fotek je víceméně náhodné. Oba dva mi vydrží v cajku s podlakem a nadlakem cca 5 dní a jsou na nehtech takové příjemně měkké. Nezalamujou se i s nehtama a moc se neštěpí. Prostě jsou fajn. Akorát ten hnědý/nahatý měl blbě střižený štěteček a maloval mi na prstech kocoury, jak jde na některých obrazcích vidět. Nůžky ho ale naštěstí přivedly k rozumu.

Tak co vy na to. Líbí? Máte ty laky taky? A bavím vás ještě?

Fotoromán - dovolenka

Tož děcka (= brněnský pozdrav). Hlásím se zas po delší době. Chci vám ukázat důvod své poslední absence. Válela jsem si totiž šunky na Krétě.

Tohle je asi nejtypičtější snímek pořízený na Krétě. Hory a modré moře. No řekni, táto, není to nádhera?

Ta panorámata!

A ty pláže! Tahle se jmenuje Vai a nachází se v údajně jediném evropském palmovém háji. Och.

A nesmíme zapomenout na kýčovitý západ Slunce.

Kdepak se nám ta váza schovává? No ano, je to Knosos. :)

V Řecku si taky nemůžete nedat frappé. Pokud do něj chcete mlíko, nezapomeňte si o něj říct.

Jenom z kávy se ale bohužel vyžít nedá. Dejte si taky nějaký salát. Zelenina, která dozrála pod horkým, téměř africkým Sluncem, chutná výtečně.

No a nebo si dejte burgr. Mleté maso Řekům taky jde.

Jo, tohle jsem taky sežrala. Má bejt? :)

Když si dezert neobjednáte, stejně vám na stole skoro vždycky nějaký přistane. I s rakií. 

Před nastartováním zkontrolujte, zda vám pod autem někdo nespí.

A připravte se na to, že budete hodně kroutit volantem. Doporučuju vybírat auto podle posilovače řízení a motor minimálně dvoulitr. Abyste na ten kopeček zvládli vyjet.

Kréta je ostrov koček.

Jsou všude. A některé i koušou, jako tenhle ďábel přestrojený za ňuňaté koťátko.

Ale i psíků je tam dost. Zde vidíte puntíkatý lak od Gabrielly Salvete v akci při hlazení smradlavé čivavy.

Dobrovolně jsem si koupila tyhle hnusné a drahé outdoorové sandály. A pak za ně děkovala bohu, neb jsem si něco udělala s jedním palcem u nohy a v ničem jiném bych víc jak sto metrů neušla. Hnusotu se snažím neúspěšně kompenzovat zeleným rimmeláckým cukrovým lakem.

Když už jsme u těch bot... Do klubu Loft jsme se neodvážili i proto, že tam dámy měly minimálně 15centimetrové podpatky. Nejdřív jsem si je spletla se štětkama. Kréta disko stájl. :)

Naše asi nejšílenější ubytování. Vila Filipos.

Technické zázemí hotelu Kronos v hlavním městě.

"Dvorek" apartmánů Stella. Tam to bylo fakt krásné, dokud jsme nenakrmili jednu kočku, která nám pak noc co noc řvala pod oknem i s panem manželem a dvěma dětmi. Mňáááu!

A kdo jste vydrželi až sem, můžete se pokochat mou noumejkap selfí s dakfejsem a asi třema filtrama, abych nešla poznat. :)

Co vy? Dovolenkujete? Budete? Chcete? Kampak razíte? :) V příštím článku vám ukážu řecké kosmetické úlovky a jelikož jsem to přehnala, podělím se s vámi. Stay tuned.

Levné české bio tonikum

Tohle tonikum od české firmy Bione vypadá až podezřele dobře. Teda jako neberte mě až tak doslova. Vypadá děsně. Což je asi daň za tak nízkou cenu (na netu od 50 Kč) a hezké složení.

Složení: aqua, glycerin, cocoyl glutamate, allantoin, glycin octanoate, inositol, ethyl alcohol, phenoxyethanol, cannabis sativa extract, lactic acid, parfum, +/- C.I.42090,13015

Jak vidíte, na fotce je prázdný obal, který se po pořízení snímku záhy ocitl v koši. No a do virtuálního koše se - nevím jak - nedopatřením dostaly i další snímky, takže pro zbytek povídání si musím vystačit informacemi z ofiko stránek Bione. Protože o dalším nákupu neuvažuji.

Lahvička mi vydržela asi 2 měsíce. Nejprve jsem tonikum zkoušela používat k odličování a čištění, jak na něm píšou, ale k těmto účelům ho nedoporučuji. Nevezme totiž všechno a pleť se pak zbytečně zanáší.

Naopak na závěrečné dočištění funguje hezky. Pleť si z něj vezme to dobré, co v něm je a po několika dnech začne být více hydratovaná, vyživená a zklidněnější. Jeho použití je znát. Sice ne nijak výrazně, ale je.

Za tu cenu jsem s ním byla spokojená, ale protože jsem frfňa, od tonika chci něco víc a jsem ochotná si za to připlatit. Pokud pro svou pleť hledáte jen mírný boost, jděte do něj. Pokud chcete viditelnější výsledky, pořiďte si třeba moje oblíbené šalvějové tonikum od Flax. Je taky přírodní a prostě lepší. Ale i čtyřikrát dražší.

Co vy a tonika? Používáte? Řešíte složení? Která jsou vaše oblíbená?

Batiste pro brunetky

Vítám vás u dalšího článku ze série nadávání na suché Šampony. Pokud jste předchozí díly nezaznamenali, najdete je tady, tady a tady - to taky haním Batiste. Leč nepředbíhejme.

Než se do pana Batista pustím, cítím povinnost vám popsat své vlasy a taky to, co od suchého šamponu chci. Nuže - kštici mám hustou a sahá mi déle než do půli zad. Odstín mi kadeřnice určila za tmavě plavý. S kvalitou vlasů nemám sebemenší problém. Jsou pevné, nepoletují, ale také lehké. Jakýkoliv účes mi bez problémů drží celý den. Třeba drdol zajištěný jen pár sponkama bez tužidla či laku. Tudíž je nosím v 99 % případů jen tak rozpuštěné. Protože se mi ani moc necuchají.

Jak si to tak po sobě čtu, vypadá to spíš jako machrování. Má to však jedno velké ALE. Háro se mi mastí o dost rychleji, než bych chtěla. Ač ho mám i bez fénování do půl hodiny po umytí suché (jo, už s tím chlubením končím), časté mytí vlasů je opruz a nemám z něj celkově moc dobrý pocit. Když jsem si vlasy jednu dobu myla každý den, reagovaly na to ještě větším maštěním, zplihlostí a takovým divným pocitem u kořínků. Přitom šamponem to být nemohlo.

Říká se - dokonce i Michelle Phan, ne jen smradlavé lesany a babky z minulého století - že je lepší si vlasy zas tak často nemýt. Že si na to zvyknou a po čase se mazová produkce srovná a budou i hezčí. No jo, jenže jak to přežít, když už druhý den vypadám, jako bych si strčila hlavu s odpuštěním do friťáku?

Ale i na tyto situace kosmetický průmysl - ještě že ho máme - myslel a daroval nám suchý šampon. A jak už to tak bývá, většina jich stojí za vyliž... za nic. Buď smrdí (Amica), koušou (taky Amica, Syoss, ale třeba i Toni&Guy), nebo strašně rychle dojdou (Schauma, Balea). Občas se objeví nějaký dobrý, ale jelikož to o něm autoři moc dobře vědí, nasadí si adekvátní cenu. A než platit tři stovky za sucháč, to si ty vlasy raději ob den umyju.

O suchých šamponech Batiste se říká, že mají skvělý poměr cena/výkon. Na tyto produkty píši recenze vždy až po spotřebování celého produktu, takže v tomto ohledu musím dát "hlasu lidu" za pravdu. Balení mi vydrželo ve srovnání s ostatními drogerijními produkty nadstandardně dlouho, v řádu měsíců. Což je zvláštní, protože objem mají deklarovaný stejný. Někdo by se na to měl asi podívat (nečte to tu někdo z ČOI? :).

I když jsem podle své kadeřnice skoro blond, Batiste pro světle hnědé vlasy mi na temeni vyrobil cosi nevábného a vyhlížejícího přinejmenším plesnivě, logicky jsem sáhla po jeho tmavší variantě. Na vlasech byl skvělý. Nebyl vůbec vidět, vytvořil objem, krásně voněl... Skalp jsem měla jako z reklamy a nejeden Indián by byl dal nevím co za to, aby se mu mohl houpat u pasu.

Byla jsem nadšená. Dokud jsem si před spaním nevyčesala vlasy do drdolu a jala se věnovat večerní hyeně. Tedy hygieně. Tehdy se za mou ozvalo opatrné: "asi ses někde umazala". A já na to: "kde?", a obhlížela se po loktech, protože jsem mimo jiné kromobyčejně nemotorná, spadnu do kdejaké díry a několikrát denně zavadím ramenem o futra/zábradlí/motajícího se bezďáka... "No tady, vzadu... Na krku."

To umazání byl krk černočerný jak bota. A nešlo to umýt. Ani pleťovkou, ani olejem, ani lihem, ani odmočit v dlouhé lázni. Asi týden jsem s napětím sledovala, jak se mi začíná přes 50 odstínů šedi (huehue) navracet má původní alabastrová barva.

Sprej jsem dostříkala opatrně jen na temeno a partie kolem obličeje a kdykoliv jsem se jen trochu zapotila, trnula jsem hrůzou, že mi po obličeji budou stékat hnědé čůrky a pohorším tak své okolí. Takže tenhle sucháč taky nemiluju, ač první dojem na mě udělal úplně skvělý.

Ale nebojte se, vypadá to, že už jsem pana ideálního suchého objevila. Jen se v tom ještě musím ujistit. Po tom všem těm lotrům tak úplně nevěřím.

A co vy? Jste taky friťáci? Jak s tím bojujete?